Zamilované básničky Chybíš mi – zdarma ke stažení 2

Hledáte způsob, jak vyjádřit své city, když někomu opravdu chybíte? Naše zamilované básničky „Chybíš mi“ nabízí hluboké, romantické a upřímné texty, které osloví srdce každého milovaného člověka (ženu i muže). Stáhněte si je zdarma a pošlete jako zprávu, e-mail nebo jen přečtěte sami – tyto básničky dokážou vyjádřit pocity, které slova běžně nedokáží. Každá báseň je plná emocí, něžnosti a touhy, připravená rozproudit vaše vzpomínky i city.

Stažení je jednoduché – vyberte si své oblíbené básně a mějte je po ruce, kdykoli budete chtít sdílet své pocity lásky a stesku.

Předchozí stránka 1 2 Další stránka

1.
Chybíš mi ve chvílích, kdy všechno mlčí.
Když i vítr zapomene dýchat
a noc se sklání k zemi.
V tom tichu tě slyším víc než kdy dřív,
a bolí mě, že už nejsi na dosah.

2.
Bez tebe se svět naklání,
ztrácí rovnováhu i směr.
Každý krok dělám do prázdna,
a přesto doufám,
že někde tam ve tmě
na mě myslíš stejně.

3.
Chybíš mi v teple dlaní,
které teď hladí jen vzduch.
Zvykla jsem si na dotek,
který už nepřichází,
a stejně ho každý den znovu čekám.

4.
V každém dechu je tvé jméno,
v každém nádechu ozvěna tvého hlasu.
Zůstává po tobě vůně a prázdno,
dvě věci, které se nedají spojit,
a přesto ve mně žijí společně.

5.
Chybíš mi, když světlo padá do oken,
a já se dívám tam, kde jsi kdysi stál.
Tvoje ticho mě obklopuje jako voda,
a já se v něm topím tiše,
bez výkřiku, bez naděje, jen s tebou.

6.
Každý den bez tebe je cvičením v zapomnění,
které nikdy nezvládnu.
Čas se snaží zahladit stopy,
ale v mém srdci se znovu otevírají,
když slyším tvé jméno.

7.
Chybíš mi, jako jaro po dlouhé zimě.
Jsem strom bez listí,
který se sklání pod větrem,
a čeká, až se znovu nadechne života.

8.
Tvoje nepřítomnost je krajina,
ve které se ztrácím každý den.
Znám každý její stín,
každou bolest,
a přesto se v ní nikdy nenaučím žít.

9.
Chybíš mi, když zavřu oči.
Tvůj obraz se vynoří jako sen,
který se rozpadne při doteku světla.
A já se znovu učím dýchat
ve světě bez tebe.

10.
Každé ráno si říkám, že to přejde,
že tvé jméno ztratí sílu.
Ale místo toho roste,
rozléhá se mým srdcem,
a připomíná mi, že láska neumírá.

11.
Chybíš mi v hudbě,
která dřív zněla naším smíchem.
Teď zní jen půlka tónů,
ta, kterou sis vzal s sebou,
když jsi odešel.

12.
Někdy se mi zdá,
že jsi jen o kousek dál,
že kdybych natáhla ruku, dotknu se tě.
Ale mezi námi stojí čas,
a ten nezná slitování.

13.
Chybíš mi v tichu,
které se rozlévá po pokoji.
To ticho má váhu tvých slov,
tvého dechu,
tvé přítomnosti, kterou už nemám.

14.
Bez tebe jsou dny příliš dlouhé,
a noci příliš krátké.
Čas ztratil rovnováhu,
protože jeho rytmus byl kdysi náš.

15.
Chybíš mi v obyčejnosti –
v hrnku kávy, v dešti, co klepe do oken.
Každý okamžik nese otisk tebe,
a já v něm zůstávám,
i když se svět točí dál.

16.
Někdy se snažím na tebe nemyslet,
ale pak tě slyším v každém zvuku.
V šumu listí, v šepotu noci,
ve všem, co se snaží být tiché –
protože ty jsi ticho, které mluví.

17.
Chybíš mi víc, než bych chtěla přiznat.
Každé slovo, které neřeknu,
je mostem k tobě.
A já je stavím dál,
i když nikam nevedou.

18.
Když se dívám do hvězd,
vidím mezi nimi tebe.
Ne proto, že bys tam byl,
ale protože tě chci vidět všude,
kde je alespoň kousek světla.

19.
Chybíš mi, když všechno kolem kvete,
protože svět je krásný,
ale bez tebe prázdný.
Každá barva volá tvé jméno,
a já ji slyším,
i když se snažím zapomenout.

20.
Tvoje jméno je píseň,
která zní v mém srdci navždy.
Chybíš mi v každém tónu,
v každé ozvěně,
v každém místě,
kde jsi kdysi dýchal se mnou.

21.
Chybíš mi, když svítá,
protože ráno bez tebe nic neznamená.
Slunce může hřát,
ale tvé teplo bylo jiné —
měkčí, opravdové, tiché.
A já ho hledám ve všem, co dýchá.

22.
Bez tebe ztrácím tvar.
Jsem voda, která se rozlévá po stole,
slova, která nedojdou na papír.
Tvoje přítomnost byla rámem,
který držel můj svět pohromadě.
A teď se pomalu rozpadám.

23.
Chybíš mi v pohledu do prázdna,
kde kdysi stálo všechno, co jsme byli.
Teď tam zůstala jen ozvěna.
Je krásná, ale bolí,
protože připomíná, že ticho má tvoji tvář.

24.
Každý večer si představuju,
že otevřeš dveře a usměješ se.
Ten obraz je tak živý,
že ho skoro slyším dýchat.
A pak přijde noc
a všechno se zlomí v ticho.

25.
Chybíš mi v každém doteku,
který není tvůj.
V každém slově,
které zní, ale nic neříká.
A tak mlčím —
protože jen ticho tě ještě připomíná.

26.
Byl jsi klid v mém chaosu,
dech, který mi dával rytmus.
Bez tebe je i vzduch těžší,
a já se učím žít s prázdnotou,
která má tvar tvého srdce.

27.
Chybíš mi,
když se dívám na svět a všechno je stejné,
jen trochu chladnější.
Tvá nepřítomnost se vtiskla do věcí,
které dřív dýchaly s tebou.

28.
Bez tebe jsou slova zbytečná.
Není komu je říct,
není proč je psát.
A přesto píšu dál,
protože jedině skrze slova
tě mohu ještě na chvíli přivést zpět.

29.
Chybíš mi v dešti,
když kapky stékají po skle,
a svět se rozmazává do tvarů, které neznám.
Každá z nich nese vzpomínku,
a já je nechávám padat,
protože alespoň tak tě můžu cítit.

30.
Když se večer dotkne oken,
všechno se zpomalí.
Ticho se rozprostře jako závoj,
a v něm slyším tvůj dech.
Možná je to jen sen,
ale sny jsou teď to jediné, co mám.

31.
Chybíš mi v teple, které přichází z dálky,
v hlasech, co ti jsou trochu podobné.
Každý zvuk je past,
do které znovu a znovu padám,
protože doufám,
že se svět ještě jednou splete a vrátí tě.

32.
Zůstala mi po tobě jen slova.
Krátká, obyčejná,
a přesto těžká jako celý svět.
Opakuju je v duchu,
abych si připomněla,
že jsi byl skutečný.

33.
Chybíš mi ve chvílích klidu,
kdy se všechno utiší
a já slyším jen svoje srdce.
Tehdy bije nejhlasitěji,
protože ví, že tě volá marně.

34.
Naučila jsem se dýchat bez tebe,
ale ne žít.
Každý krok vpřed
je krokem do prázdna,
které se neptá,
jen bere.

35.
Chybíš mi, když padají hvězdy,
protože každá z nich nese přání,
které se nikdy nesplní.
A já si přeju jen jedno —
abys byl zase tady.

36.
Někdy mám chuť tě oslovit,
jen tak, do prostoru.
Vím, že mi neodpovíš,
ale i to ticho, které přijde,
mi připadá měkčí,
když v něm zní tvoje jméno.

37.
Chybíš mi ve věcech, které dřív bolely.
Teď bolí všechno jinak,
protože bez tebe už není s kým sdílet ani bolest.
Zůstalo jen prázdné místo,
kam se schovávají vzpomínky.

38.
Bez tebe se čas rozpadá.
Není zítřek, není včera,
jen dlouhé teď,
které nese tvou stopu.
A já se v něm točím,
jako motýl kolem světla,
které už nehoří.

39.
Chybíš mi,
ale možná jsi ve mně zakořenil natolik,
že už nikdy nepřestanu cítit,
i kdybych chtěla.
A možná právě to je láska —
ne schopnost držet, ale schopnost nést.

40.
Každé ráno tě ztrácím znovu.
V okamžiku, kdy se probudím
a zjistím, že ten sen o tobě byl sen.
To je ta nejtišší bolest —
tak jemná, že se nedá křičet,
jen snášet s očima plnýma světla.

41.
Chybíš mi v každém vánku, co pohladí tvou stranu postele.
I polštář si pamatuje tvůj tvar a dotek,
a já tiše šeptám do tmy,
že se mi po tobě stýská víc než po sobě samém.

42.
Když se dívám do noci, hledám tě mezi hvězdami.
Ale ony mlčí, tak jako ty.
Jen měsíc se ke mně naklání blíž,
ašeptá: „Vím, komu patříš.“

43.
Chybíš mi, když se probouzím do dne bez tvého hlasu,
když mléčná káva zhořkne v samotě.
Tvé ticho má tvar mého srdce,
a já se ho bojím dotknout.

44.
Tvůj smích mi stále zní v hlavě,
i když ho už dávno neslyším.
Je to ozvěna domova, který se rozpadl,
a já v něm zůstal sám.

45.
Chybíš mi, když padá déšť,
protože v každé kapce slyším tvůj dech.
Byla jsi mým teplem,
a svět bez tebe je jen mokrý a chladný.

46.
Každý krok mě nese blíž k minulosti,
k místům, kde jsme se smáli.
Teď tam zní jen vítr –
a to, co zbylo po lásce.

47.
Chybíš mi, když listí padá k zemi,
jako by se svět pomalu loučil se světlem.
Tvoje ruce, tvůj hlas, tvé oči –
všechno, co chci, je zase cítit tě blízko.

48.
Když zavřu oči, jsi tu.
Když je otevřu, svět je prázdný.
Chybíš mi v každém okamžiku mezi snem a bděním,
tam, kde bývala naše láska.

49.
Čas plyne, ale ty se neměníš.
Jsi pořád stejně daleko a stejně blízko.
Každý den tě znovu ztrácím,
a přesto tě stále nosím v sobě.

50.
Chybíš mi, i když tě mám ve vzpomínkách.
Jsou krásné, ale bolí.
Protože nejsou teď, nejsou živé,
jen ozvěna toho, co bylo skutečné.

51.
Ticho tvé nepřítomnosti má vlastní hlas.
Mluví pomalu, šeptá do noci,
a každé jeho slovo říká: „Chybíš mi.“

52.
Podíval jsem se na měsíc – a byl prázdný.
Bez tebe i světlo ztrácí smysl.
Chybíš mi tak, že i hvězdy zhasínají,
abych mohl vidět jen tebe.

53.
Chybíš mi, když se dotýkám stínů,
protože v nich cítím tvůj dech.
Bez tebe se i světlo zdá cizí,
a já zůstávám jen s ozvěnou nás.

54.
Každá noc se natahuje do nekonečna,
každé ráno přichází bez barvy.
Chybíš mi, i když vím, že tě neuvidím,
protože moje duše tě stále hledá.

55.
Ztratil jsem tě v čase,
ale srdce se odmítá smířit.
Chybíš mi,
a přitom jsi stále v každém mém dechu.

56.
Kdybych mohl obejmout vzpomínku,
zabalil bych se do tebe.
Chybíš mi víc, než snese den,
víc, než pojme noc.

57.
Tvůj smích je dávno pryč,
ale v mé hlavě zní jako ozvěna života.
Chybíš mi tak moc,
že i ticho má tvůj hlas.

58.
Kdykoliv si lehnu, cítím tvé teplo,
i když tam už nejsi.
Chybíš mi tak,
že i sen tě ztrácí dřív, než se probudím.

59.
Každé ráno začínám slovy „možná dnes“,
a končím šepotem „zase ne“.
Chybíš mi,
a ten pocit mě učí žít jinak.

60.
Chybíš mi, když nebe krvácí při západu,
když ticho šeptá, že čas běží dál.
Ale já zůstávám,
protože část mě stále čeká na tebe.

61.
Tvá vůně se ztratila,
ale přesto ji cítím ve vzduchu.
Je to vůně domova,
který už neexistuje.

62.
Chybíš mi ve dnech, kdy je všechno krásné,
protože bez tebe to nic neznamená.
I slunce se zdá studené,
když nemá koho hřát.

63.
Někdy si představuji, že jsi jen za rohem,
že tě potkám, když otevřu dveře.
Ale vždy tam stojí jen ticho –
a moje naděje.

64.
Chybíš mi, když padá sníh,
protože každý vločka připomíná tvůj dotek.
Byla jsi mým teplem,
a zima beze mě tě nemůže obejmout.

65.
Tvůj hlas byl mým kompasem.
Teď se ztrácím v tichu.
Chybíš mi,
a cesta bez tebe je bez cíle.

66.
Každý den bez tebe je stín,
každá noc bez tebe je věčnost.
Chybíš mi v každé myšlence,
která začíná i končí tebou.

67.
Chybíš mi, když se dívám na svět,
protože ho chci vidět tvýma očima.
Bez tebe jsou barvy jen tvarem světla,
a život jen odrazem bez duše.

68.
Tvá silueta mi zůstala ve snech,
a já se jí dotýkám, i když mizí.
Chybíš mi,
a přesto tě nemůžu pustit.

69.
Někdy tě cítím v dechu větru,
v písni, kterou neznám.
Chybíš mi tak hluboce,
že se to nedá říct slovy.

70.
Chybíš mi, když jdu po známých cestách,
které ztratily svůj smysl.
Bez tebe jsou jen cesty nikam,
stejně jako mé sny.

71.
Tvá nepřítomnost má vlastní rytmus.
Dýchá se mnou, spí vedle mě.
Chybíš mi,
a přesto jsi všude.

72.
Chybíš mi, když svět zpívá,
protože já bez tebe mlčím.
Tvoje jméno mám vepsané v srdci,
a neumím ho vymazat.

73.
Každá minuta bez tebe je déšť,
co nikdy nepřestane.
Chybíš mi v každém okamžiku,
který by měl být náš.

74.
Chybíš mi v hudbě,
v tónech, které se lámou o ticho.
I píseň, kterou miluji, zní prázdně,
protože v ní nejsi ty.

75.
Tvůj smích mi chybí jako dech,
když je vzduch příliš těžký.
Každá vzpomínka je světlo,
které bolí.

76.
Chybíš mi, když padám do spánku,
protože sny tě nikdy neudrží.
Ráno přichází bez tebe,
a já se učím znovu dýchat.

77.
Kdybych mohl, poslal bych ti své srdce,
aby sis ho mohla vrátit zpět.
Chybíš mi,
a přesto vím, že tě stále miluji.

78.
Noc bez tebe je příliš dlouhá,
den bez tebe příliš krátký.
Chybíš mi mezi tím,
v prostoru, kde jsi dřív bývala.

79.
Tvůj hlas byl mým tichem,
tvůj dotek mým domovem.
Chybíš mi,
a všechno ostatní je jen šum.

80.
Chybíš mi, když se dívám do prázdna,
protože tam vidím tebe.
Každý den je o tobě,
i když o tom mlčím.

81.
Chybíš mi, když se svět rozplývá v tichu.
Každý stín nese tvůj obrys,
a já se dotýkám prázdného vzduchu,
který tě kdysi objímal.

82.
Tvá nepřítomnost mě učí být tišejším.
Chybíš mi, a přesto jsi všude –
v každém nádechu, každém šepotu, každém stínu.

83.
Chybíš mi, když slunce sklouzává po zemi.
Tvůj smích býval mým světlem,
a teď musím hledat jeho ozvěnu v každém paprsku.

84.
Někdy tě slyším mezi slovy,
mezi kroky lidí, co míjejí.
Chybíš mi tak, že i prázdnota má tvůj hlas.

85.
Chybíš mi ve snu i ve bdění.
Ve snech tě hledám,
ve skutečnosti tě ztrácím.
A přesto tě miluji víc než kdy dřív.

86.
Každý den bez tebe je jako list bez stromu.
Chybíš mi, a já stojím opodál,
sledovaje tvé místo, kde jsi byl.

87.
Chybíš mi, když měsíc hladí svět svým světlem.
Byl jsi tím světlem, které mě učilo dýchat,
a teď se učím být sám.

88.
Tvůj obraz mi zůstává ve všem, co dělám.
Chybíš mi ve všem, co miluju,
protože každé z toho bylo lepší s tebou.

89.
Chybíš mi, když padá sníh,
protože každá vločka nese stín tvého dechu.
Byl jsi teplo, které mě drželo,
a teď je vše jen chladné a prázdné.

90.
Každý tvůj dotek mi chybí,
každé slovo, které jsi řekl.
Chybíš mi víc, než umí unést den,
víc, než pojme noc.

91.
Chybíš mi, když vítr šeptá mezi stromy.
Jeho šum připomíná tvůj hlas,
který už neuslyším,
ale stále cítím.

92.
Když zavřu oči, jsi tu.
Když je otevřu, svět je prázdný.
Chybíš mi ve všem mezi snem a bděním.

93.
Chybíš mi ve všem, co má tvar a barvu.
I světlo, které se dřív lámalo v tvém úsměvu,
teď jen vrhá stíny na mé srdce.

94.
Tvá nepřítomnost je těžší než kámen,
chybíš mi v každém kroku, v každém dechu.
A přesto pokračuji,
protože láska mě stále drží.

95.
Chybíš mi, když svět zpívá.
Píseň zní polovičně,
a já slyším jen ozvěnu tebe.

96.
Kdybych mohl, obejmul bych vzpomínku.
Chybíš mi víc, než umí vyslovit slova.
A přesto zůstáváš v mém srdci,
živý a nezměrný.

97.
Chybíš mi, když noc přikryje svět.
V jejím tichu slyším jen své vlastní myšlenky,
které tě volají marně.

98.
Tvá nepřítomnost mě učí trpělivosti.
Chybíš mi, a já čekám,
i když vím, že návrat je nemožný.

99.
Chybíš mi, když se probouzím do dne.
Bez tebe je svět jen poloviční,
a já se snažím jeho ztrátu naplnit vzpomínkami.

100.
Každý den tě ztrácím znovu.
Chybíš mi tak hluboce,
že i vzduch kolem mě má tvůj tvar,
a já se ho snažím nadechnout.

Předchozí stránka 1 2 Další stránka