Zamilované básničky Chybíš mi – zdarma ke stažení

Zamilované básničky – Chybíš mi – ke stažení zdarma!
Hledáte originální a dojemné zamilované básničky, které vyjadřují, jak moc někomu chybíte? Na našem webu najdete pestrou sbírku krátkých i delších básní, které dokonale vystihují pocity lásky, touhy a vzpomínek na milovanou osobu. Každá básnička je vytvořena s citlivostí a opravdovostí, aby vaše vyznání bylo nejen krásné, ale i hluboce upřímné.

Na rozdíl od mnoha generických textů, které najdete jinde, naše zamilované básničky jsou připravené speciálně pro sdílení s partnerem či partnerkou, pro zaslání jako romantická zpráva nebo jako doplněk k dárku. Díky možnosti stažení zdarma je jejich použití snadné a pohodlné – můžete si je uložit do počítače, telefonu nebo vytisknout a osobně předat.

Básničky typu „Chybíš mi“ jsou ideální pro chvíle, kdy se chcete emocionálně přiblížit někomu, kdo je daleko. Jsou vhodné pro každou příležitost – od výročí, narozenin, přes svátky, až po každodenní vyjádření lásky. Díky jejich univerzálnosti se hodí jak pro muže, tak pro ženy, a mohou být kombinovány s obrázky, pohlednicemi nebo osobními dopisy.

Naše kolekce je pravidelně aktualizována, takže vždy najdete nové verše, které rezonují s aktuálními emocemi a situacemi. Navíc je stažení jednoduché a bezplatné, což vám umožní okamžitě sdílet své pocity s těmi, na kterých vám nejvíce záleží.

Proč si stáhnout naše básničky zdarma?

• Originální obsah: Žádné klišé, všechny básně jsou autentické a emotivní.
• Snadné použití: Texty můžete kopírovat, tisknout nebo zasílat digitálně.
• Široká škála: Najdete krátké i delší básničky vhodné pro různé situace.
• Bezplatné stažení: Bez registrace, bez poplatků – přímo k dispozici.

Pokud chcete, aby vaše slova opravdu vyjádřila, co cítíte, naše zamilované básničky „Chybíš mi“ jsou tou pravou volbou. Stáhněte si je zdarma a nechte lásku promluvit prostřednictvím krásných, působivých veršů, které dokáží rozehřát srdce každého, kdo je čte.

1 Další stránka

1.
Chybíš mi v každém tichu noci,
kdy hvězdy šeptají tvé jméno.
Každý můj dech volá po tobě,
a srdce čeká na tvůj návrat.

2.
Chybíš mi, jako déšť poušti,
jako vítr stromům,
bez tebe je svět prázdný,
a mé myšlenky jen k tobě směřují.

3.
Chybíš mi v každém úsměvu kolem,
v každém slunečním paprsku.
Mé srdce touží po tvé blízkosti,
a každá chvíle bez tebe je tichá.

4.
Chybíš mi, když se smích mísí s větrem,
když noc obejme mě měkkou tmou.
Každá vzpomínka na tebe mě hřeje,
ale nic nenahradí tvou přítomnost.

5.
Chybíš mi víc, než dokáží slova říct,
víc, než může čas vyplnit.
Mé srdce tě hledá v každém okamžiku,
a mé myšlenky jsou jen o tobě.

6.
Chybíš mi, když se den pomalu sklání,
když svět se ztiší a dech se zpomalí.
Tvé jméno zní v mém srdci tiše,
jak píseň, co nikdy nekončí.

7.
Bez tebe jsou dny dlouhé,
a noc má příliš mnoho myšlenek.
Každý sen tě kreslí do tmy,
abych aspoň na chvíli nebyl sám.

8.
Chybíš mi, když ráno vstávám,
a polštář vedle mě je chladný.
Každý paprsek, co vstoupí do místnosti,
mi připomene, že tu nejsi.

9.
Ticho má tvou podobu,
a vítr mi šeptá tvé jméno.
Chybíš mi tak, že i hvězdy
vypadají, jako by plakaly se mnou.

10.
Chybíš mi v každém kroku,
v každém zvuku kolem.
Tvé doteky zůstaly v mé kůži,
tvá vůně ve všech vzpomínkách.

11.
Chybíš mi, když den končí,
když měsíc vystoupí nad střechy.
Mé ruce se natahují po tobě,
ale objímají jen prázdno.

12.
Každý dopis, který nepíšu,
je plný tvého jména.
Každá noc, kdy nespím,
je mostem k tobě, co se stále prodlužuje.

13.
Chybíš mi, když se směju,
protože vím, že by ses smál se mnou.
A chybíš mi, když pláču,
protože bys mě objal a mlčel.

14.
Bez tebe je svět příliš tichý,
příliš prázdný, příliš dlouhý.
Chybíš mi v každém pohledu do dálky,
v každém vdechu i v každém snu.

15.
Chybíš mi jako písni poslední tón,
jako den, co ztratil slunce.
Všechno kolem mě tě připomíná,
a já jen čekám, až tě znovu obejmu.

16.
Chybíš mi, když se probouzím,
a svět je příliš tichý bez tvého hlasu.
Každé ráno hledám tvůj dotek,
který mě dřív učil, co znamená klid.
Teď jen zůstává ozvěna,
a já ji poslouchám, dokud neusnu znovu.

17.
Chybíš mi tak, že i vítr má tvou vůni,
a kapky deště zní jako tvé kroky.
Každá noc je mostem mezi námi,
který se natahuje přes dálku i čas,
a já po něm kráčím,
abych tě cítil aspoň ve snu.

18.
Bez tebe ztrácí svět barvy,
i ticho zní jinak, než dřív.
Tvůj úsměv byl světlo, co mě vedlo,
a teď bloudím krajinou bez něj,
hledajíc stopy po tobě v každém dni.

19.
Chybíš mi v malých věcech –
v nevyřčeném slovu, v pohledu kolem.
Když se dotknu šálku, který jsi držel,
nebo slyším písničku, co jsme poslouchali,
čas se zastaví a všechno bolí i hřeje.

20.
Chybíš mi, když zapadá slunce,
když se obloha barví do ruda,
a já si přeju, abys byl vedle mě,
abych ti mohl říct, že svět je krásný,
ale s tebou by byl úplný.

21.
Tvé jméno mám stále na rtech,
i když je nevyslovím.
Je to tichý dech mezi větami,
které si šeptám pro sebe,
abych tě cítil alespoň v ozvěně.

22.
Chybíš mi v tichu knihovny,
v ulicích, kde jsme spolu chodili.
Každé místo má tvůj otisk,
a já jdu dál, ale vždy s tebou v myšlenkách,
protože jinak neumím.

23.
Bez tebe je noc příliš dlouhá,
a sny příliš skutečné.
Chybíš mi, i když se snažím nemyslet,
protože i v tichu srdce šeptá:
„Vrať se.“

24.
Chybíš mi ve všem, co jsem kdysi miloval.
V hudbě, která zněla naším časem,
v kávě, která voněla po ránu,
v doteku, který byl samozřejmý.
Teď už není nic samozřejmé – jen vzpomínka.

25.
Tvé jméno se stalo modlitbou,
kterou šeptám, když se den láme v noc.
Chybíš mi v každé hvězdě,
která spadne dřív, než si něco přeju.

26.
Chybíš mi, když déšť klepe na okno,
když listí šustí pod nohama.
Každý zvuk nese stopu tvé přítomnosti,
a každý nádech bolí,
protože tě cítím, ale nejsem u tebe.

27.
Každá noc je dopis bez adresy,
který ti píšu ve snech.
Slova se rozpíjí mezi hvězdami,
ale všechny nesou stejnou zprávu –
chybíš mi.

28.
Chybíš mi, když svět ztichne,
a já slyším jen tlukot svého srdce.
Každý úder připomíná,
že bije pro tebe, i když jsi daleko.

29.
Ticho po tobě má svou váhu.
Leží v každém rohu pokoje,
v každém nevyřčeném slově.
A já ho přijímám,
protože v něm jsi pořád se mnou.

30.
Chybíš mi tak, že se bojím dýchat,
abych nerozptýlil tvou stopu ve vzduchu.
Každý dech je modlitbou,
aby tě znovu přivedl ke mně,
alespoň ve snu,
alespoň na chvíli.

31.
Chybíš mi ve chvílích, kdy se svět zpomalí
a všechno se ponoří do ticha.
V tom tichu slyším tvůj dech,
cítím tvůj dotek,
a přesto tu nejsi.
Zůstává po tobě jen prázdné místo,
které nikdo jiný nevyplní.

32.
Když zavřu oči, vidím tě –
tvůj úsměv, tvé oči, tvou blízkost.
A když je otevřu,
bolí mě svět, protože tě v něm nenacházím.
Chybíš mi i tam, kde jsem dřív našel útěchu.

33.
Každá minuta bez tebe je nekonečná,
každý den bez tebe je těžký dech.
Zvykám si na tvou nepřítomnost,
ale duše to odmítá přijmout.
Protože tam, kde jsi byl,
zůstal kus mého já.

34.
Chybíš mi ve slovech, která neřeknu,
v písních, které už nemohu zpívat.
Mé ruce si pamatují tvar tvých dlaní,
a moje srdce si pamatuje rytmus,
kterým jsme kdysi dýchali společně.

35.
Bez tebe se učím znovu chodit světem,
kde všechno nese tvůj stín.
Každé světlo mě pálí,
protože vím, že bys v něm zářil víc než já.

36.
Chybíš mi, i když se směju.
Protože vím, že ten smích není úplný.
Všechno, co je krásné,
je jen připomínkou tebe —
a to bolí i hřeje zároveň.

37.
Tvá absence má chuť hořkého ticha.
Sytí mě i vyčerpává.
Každý večer se modlím,
aby sen přinesl tvou tvář,
abych se aspoň tam mohl nadechnout klidu.

38.
Chybíš mi tak, že i dny ztratily jména.
Počítám je podle vzpomínek,
ne podle kalendáře.
A každá z nich nese stopu tebe –
v slze, v úsměvu, v dechu, co bolí.

39.
Kdybys teď mohl slyšet mé srdce,
poznal bys, že stále šeptá tvé jméno.
Že každý jeho úder je volání,
které se nikdy neunaví.

40.
Chybíš mi v obyčejných věcech —
v ranní kávě, ve světle lampy,
v doteku prostěradla.
Všude jsi byl,
a teď je všude ticho po tobě.

41.
Naučil jsi mě milovat,
ale nikdo mě nenaučil, jak přežít tvou nepřítomnost.
Každý den je lekce z ticha,
které se nedá přehlušit.

42.
Chybíš mi i v dechu,
který se krátí, když si tě vybavím.
Jak snadné bylo milovat,
a jak těžké je teď jen žít.

43.
Tvé jméno je píseň, kterou nesmím zpívat.
Každé písmeno bolí a přitom hladí.
Chybíš mi víc, než bych se odvážil přiznat,
i sobě samotnému.

44.
Všechno ve mně křičí po tobě,
ale svět zůstal němý.
Tvé ticho je přítomné všude,
v každém koutu, kam se schovám.

45.
Chybíš mi jako dech ve spánku,
jako srdce v těle, které přestalo cítit.
Všechno pokračuje dál,
jen já stojím –
v čase, kde jsi byl naposledy.

46.
Každá kapka deště je jako slza,
kterou bych ti chtěl poslat.
A kdyby mohla mluvit,
řekla by ti jediné –
„Chybíš.“

47.
Tvé ticho má svou váhu,
a já ho nosím v srdci jako kámen.
Ale ten kámen je zároveň chrám,
ve kterém přebýváš navždy.

48.
Chybíš mi ve snech,
protože i tam se probouzím,
když tě vidím příliš zřetelně.
Je to trest i dar –
vidět tě, cítit tě, a pak tě ztratit znovu.

49.
Když zapadá slunce,
přichází s ním tvá vzpomínka.
Tichá, stálá, nezmizí.
Jako kdybys byl světlem,
které se odmítá ztratit v noci.

50.
Chybíš mi víc, než kdy kdokoli chyběl někomu.
A přesto vím, že tahle bolest
je důkazem, že jsem tě opravdu miloval.

51.
Bez tebe se i hvězdy zdají vzdálenější.
Jako by svět ztratil svůj rytmus,
a všechno, co zůstalo,
bylo čekání.

52.
Chybíš mi tak, že i čas se zastavil.
Minuty se vlečou, dny se opakují.
Ale každý z nich začíná a končí tebou.

53.
Tvé ticho mě učí pokoře,
protože v něm slyším vše,
co jsme si nikdy neřekli.
A to je víc, než tisíc slov.

54.
Chybíš mi, ale vím, že jsi někde blízko –
v každém nádechu, v každé myšlence.
Možná nejsi daleko,
jen za tenkou hranicí mezi světy.

55.
Každé ráno bez tebe je stejné –
ticho, světlo, prázdnota.
A přesto se modlím,
abych tě v tom světle uviděl znovu.

56.
Chybíš mi tak hluboce,
že to bolí i v místech, o kterých jsem nevěděl.
Tvá nepřítomnost má tvar mého srdce.

57.
I kdybych zapomněl všechny tvé rysy,
tvůj hlas, tvůj smích,
srdce by tě poznalo –
protože láska se neztrácí,
jen mění podobu.

58.
Chybíš mi, když se směje svět,
protože bez tebe ten smích zní prázdně.
Byl jsi mým tichem i mým zvukem.
Teď jsi jen ozvěna, která neodeznívá.

59.
Když zavřu oči, dívám se tam,
kde jsme se smáli.
A vím, že i kdybych měl projít celý svět,
to místo bez tebe nenajdu znovu.

60.
Chybíš mi –
ne jako věc, kterou lze nahradit,
ale jako část duše,
která se ztratila a přesto žije ve mně.
Navždy.

61.
Chybíš mi v každém nádechu,
protože i vzduch bez tebe je těžký.
Každé ticho má tvar tvého jména,
a já ho slyším,
i když se celý svět odmlčí.

62.
Někdy mám pocit, že jsi blízko —
v závanem větru, v teple dlaní,
v neviditelné přítomnosti,
která hladí, i když není vidět.
A tehdy vím, že duše se nikdy neloučí.

63.
Chybíš mi v čase, který se natahuje,
v hodinách, co ztratily smysl.
Každá minuta bez tebe je stín,
ale i ten stín je důkazem,
že jsi byl světlem.

64.
Když si tě vybavím,
vzduch se na chvíli zastaví.
Cítím tě blízko, tak reálně,
že se bojím pohnout,
aby ses nerozplynul.

65.
Chybíš mi v dešti,
který klouže po oknech jako mé vzpomínky.
Každá kapka je tvé slovo,
které nedoletělo až ke mně.

66.
Někdy k tobě mluvím do prázdna,
a prázdno odpovídá tichem.
Ale to ticho není prázdné –
je to prostor, kde jsi stále se mnou.

67.
Chybíš mi v pohybu ruky,
v gestu, které tě hledá.
I v náhodném doteku kolemjdoucího
je ozvěna toho, jaké to bylo
být tebou dotýkán.

68.
Mé srdce tě nezapomnělo.
Jen se naučilo mlčet,
aby tě v tichu mohlo slyšet jasněji.

69.
Chybíš mi, když se svět směje,
protože bez tebe ten smích nemá hmotu.
Je to jen ozvěna dávných dní,
kdy všechno mělo smysl.

70.
Každý den tě hledám ve světle,
ve stínech, v šepotu trávy.
A když tě nenacházím,
říkám si, že jsi možná už součástí
toho všeho.

71.
Chybíš mi tak tichým způsobem,
že i bolest se stala modlitbou.
Každá slza, která sklouzne po tvém jménu,
je svědectvím, že tě stále miluju.

72.
Naučil jsem se žít s tvým tichým otiskem,
který zůstal na mé duši.
Neodcházíš –
jen jsi změnil tvar svého bytí.

73.
Chybíš mi v každém pohledu do nebe,
protože tam cítím, že se díváš i ty.
A možná v tom okamžiku
jsme zase spolu,
jen jinak, tišeji.

74.
Každá hvězda nese tvé světlo,
a já ho sleduju, dokud nevyhasne.
Ale nikdy nezhasne docela —
protože v mém srdci svítíš dál.

75.
Chybíš mi ve snech,
kde tě znovu potkávám.
Tam se směješ, držíš mě,
a pak tě svět probuzení ukradne.

76.
Tvé jméno zní v mém srdci,
jako píseň, co nelze přestat zpívat.
A já ji zpívám v duchu,
abych tě neztratil znovu.

77.
Chybíš mi, ale vím,
že některé lásky neumírají.
Jen se promění ve světlo,
které vede ty, co zůstali.

78.
Bez tebe se učím poslouchat svět jinak —
v každém zvuku hledám tebe,
v každé pauze slyším,
co jsi mi nestihl říct.

79.
Chybíš mi, když dýchám,
protože každý nádech připomíná,
že jsme dýchali spolu.
A teď mi chybí půlka dechu.

80.
Každé ráno začíná tvou vzpomínkou,
a každý večer končí tvým jménem.
Život se stal kruhem,
který se točí kolem tebe.

81.
Chybíš mi i tam, kde bych měl být silný.
Tvé ticho mě zraňuje,
ale zároveň mě učí milovat víc,
než jsem si kdy dovolil.

82.
Někdy mám pocit, že tě slyším,
že se svět na chvíli zastaví.
A v tom okamžiku vím,
že jsi stále se mnou —
jen v jiném čase.

83.
Chybíš mi v nádechu zimního rána,
v doteku studeného vzduchu.
Tvá přítomnost se stala vzpomínkou,
která hřeje víc než oheň.

84.
Kdybych mohl napsat oblohu,
bylo by na ní jediné slovo –
Tebe.

85.
Chybíš mi v tichu, které dýchá po tobě.
Každé místo tě zná lépe než já,
protože tě stále drží v paměti.

86.
Někdy mluvím k hvězdám,
protože věřím, že tě slyší.
A vím, že kdyby mohly odpovědět,
šeptaly by: „Jsi blízko.“

87.
Chybíš mi v každém dechu světa.
I příroda tě zná —
v listí, co šumí, v kapce rosy,
v záblesku slunce mezi stromy.

88.
Když se dívám do noci,
vidím tě, jak se směješ.
Neslyším tě,
ale vím, že tam jsi –
v každém světle, co se nechce ztratit.

89.
Chybíš mi tak,
že i slova ztrácí význam.
Zůstává jen ticho,
které je plné tebe.

90.
Tvá nepřítomnost má barvu –
je to modrá hlubokého nebe,
kde se ztrácí mé myšlenky,
když tě hledají.

91.
Chybíš mi v každém doteku větru,
který se dotkne mé tváře.
Cítím, jako by to byl tvůj polibek,
co se ztratil v čase.

92.
Když píšu, díváš se přes mé rameno.
Cítím tě v každém slově,
které se odmítá rozpadnout v prach.

93.
Chybíš mi v krocích, které nikam nevedou.
Cesta bez tebe ztratila směr,
ale já po ní přesto jdu –
protože na jejím konci jsi ty.

94.
Kdybych mohl obejmout vzpomínku,
byla by to ta na tebe.
Teplá, živá, skutečná,
i když jen v mé mysli.

95.
Chybíš mi, když měsíc hladí svět,
protože světlo bez tebe neznamená nic.
Byl jsi mým dnem i nocí,
a teď je všechno mezi.

96.
Každý zvuk nese tvůj dech,
každá kapka déště tvé ticho.
A já stojím vprostřed toho všeho,
poslouchám, jak svět šeptá:
„Byl tu.“

97.
Chybíš mi, i když se snažím zapomenout.
Protože zapomenout by znamenalo
přestat žít s částí sebe.

98.
Bez tebe se čas láme.
Není minulost, není budoucnost –
jen přítomnost, co nese tvůj stín.

99.
Chybíš mi tak, že už ani slzy nestačí.
Bolest se změnila v tichý mír,
který voní po tobě.

100.
A přesto – i přes všechny vzdálenosti,
vím, že láska nezmizela.
Jen změnila dům.
Teď žije v tichu mezi námi,
kde se srdce stále poznávají,
i když mlčí.

1 Další stránka